Impérium Komerční Emancipované Arogance

18. září 2013 v 19:58 | Beáta |  Co mě vysírá?
Nerozumíte? Snad pochopíte...

Je to tak. Byla jsem včera na přijímacím pohovoru v Ikei. Jsem běžný student, který si potřebuje přivydělat (a prakticky sáhne skoro po čemkoliv, protože má sakra hluboko do kapsy). Pozice pokladní nezněla až tak zle, takže co by ne. Budu tam sedět, zubit se na nervózní zákazníky, kteří se nemůžou dočkat, až to tam po jejich pětihodinovým chození po obchoďáku, ta kráva v kase napípe, a dostanu za to nějaký ten peníz. Oukej, žádný problém. Vlastně mi nedělá problém usmívat se na nasraný lidi. (Proč? Někteří se pak začnou šklebit ještě víc a to mě neskutěčně baví.)

Dostavila jsem se na místo chvíli před začátkem pohovoru a čekala, že každou chvílí přijde ta vlna horlivých zájemců o stejnou pracovní pozici. Nic se nekonalo. Stála jsem osamoceně v nějaké chodbičce u prosklenýho okna od bezpečáků, po mé levici slečna o kousek mladší než já, po pravici kluk o kousek starší. Tři lidi toužíí přilepšit si. Přišla si pro nás blonďatá slečna a zavedla nás do jakési ,,konferenční" místnosti. No.. Dobře, byla to malá sádrokartonová krabička s okny do chodby, uprostřed dlouhý stůl a kolem něj xy červených židlí. Bylo to tři na tři. Totiž naši přijímací agenti byli taky tři.

Tak nám tedy představili společnost Ikea, jako skvělou firmu, která dává příležitost VŠEM, a pak nám poděkovali za naši účast na přijímacím řízení v podobě poukázky na kávu a zákusek v místní kantýně. Milé, že? Dostali jsme nálepku se svým jménem (ostatních deset nálepek těch, co nepřišli, smetli na hromádku) a bylo nám oznámeno, že si tam všichni tykají (big family), ale že teda nám jako zatím tykat nebudou (príma, tak si tykáme, nebo ne?). Prvním úkolem byla krabička osobní zpovědi. Měli jsme napsat šest odpovědí na otázky týkající se naší existence a nalepit je na krabičky od čaje, vybrat si dva odznáčky s cool kůl (žííššš... to je blbý slovo) motivačními hesly, jež nás vystihují, a nakonec to všechno odprezentovat i se sebepředstavením. No, jo. Byla jsem (nevím proč) děsně nervózní a klepal se mi hlas. Tak jsem to trochu nejistě odprezentovala. Nastaly otázky od hlavního ,,výběrčího": ,,a co jste jako myslela tím, že vám pan profesor O. poskytl možnost většího rozhledu a rozšíření duševního vlastnictví?". Hm.. Co asi. Probudil ve mně snahu dívat se na věci z různých úhlů a to i z těch, které by mě nikdy dřív nenapadly. Naučil mě, jak o věcech přemýšlet víc do hloubky. ,,A jak to myslíte z různých úhlů? Jak víc do hloubky?" A bavte se s takovým člověkem. Už v tuto chvíli mě začínal štvát. Možná to bylo tím, že jsem i přes ten dlouhý stůl viděla, jak se mu začíná krčit nos ve znamení odporu (nebo to možná bylo pohrdání, nebo fakt nevím). ,,Vidím, že by to bylo na dlouhou filozofickou debatu." Nemáš se ptát, blbečku. Kolegové spolubojovníci (nebo soupeři?) odprezentovali své já dalo by se říct téměř normálně. Kluk mluvil docela hezky a příjemně, reprezentativně, holka se začala rozplívat nad svým pejskem, který je jejím největším vlastnictvím (moje vlastnictví duševní zůstalo nepochopené) a tím rozvášnila celou výběrčí komisi. Chlupáček ňuňatej mazlíček. (Jinak mám zvířata docela ráda.)

Dáme si další kolo. Zůstali jste sami na oddělení v Ikea a před koncem pracovní doby máte ještě několik úkolů, seřadte je podle důležitosti - nejdříve sami, pak vytvořte na základě diskuze společný seznam s ostatními a vyberte někoho, kdo jej odprezentuje. To bylo docela v pohodě. Na prvních místech zákazník, dále práce se zbožím, práce pro nadřízeného. Nějak jsme se mezi sebou domluvili, zatímco ti tři nás pozorovali jako opičky v zoo a dělali si s vážnou tváří (jistě odborné) poznámky (dobře jim tak).

Třetí část bylo obdobná, jen jsme měli seřadit 16 osob definovaných svým zaměstnáním, které přežily atomový výbuch - 1. prioritní pro přežití, 16. nejméně důležitý, z hlediska současnosti i budoucnosti (byli schovaní v krytu a docházely jim zásoby). Po dloooouhé debatě jsme se mezi sebou dokázali domluvit a seřadit ty osoby, jak bylo třeba. Největším kámenem úrazu byla žena v domácnosti. Slečna s pejskem nám celou dobu tvrdila, že by ji dala na poslední místo, protože není důležitá. Já ji měla na nějakém asi 11. nebo tak nějak. Každopádně nakonec jsme se shodli, že ji dáme na předposlední místo, protože není pro společnost až tak důležitá - nikde není napsáno, zda děti má, či ne (nebylo tam napsáno, žena na mateřské dovolené), a žena, která není na mateřské a je pouze doma, není pro společnost žádným přínosem (platí pouze nepřímé daně, nevytváří žádné hodnoty pro společnost). Nezlobte se na mě, ale je to tak. ,,Tak nám to tedy odprezentujte." Kolegové pobídli mě. No, dobře. Jela jsem od nejdůležitějšího přeživšího a každého jsem musela zdůvodnit - tedy jeho pozici a to, proč jsme ho/ji na ni umístili. Žena v domácnosti rozpoutala katastrofu. Udělala ze mě ženu na pranýři: ,,jak můžete říct, že žena v domácnosti je k ničemu? Měli jsme tu skupiny, které ji daly na první místo!" Marně jsem se snažila vysvětlit všechny faktory, které v tom rozhodnutí hrály roli a pak později v soukromém rozhovoru (kam si nás postupně ještě zvali nakonec), že to přece nebyla jen moje domněnka, ale pouze jsem shrnula názor celé skupiny, o což jsem byla požádána. Pan výběrčí s pokrčeným nosem do mě šil, že trpím předsudky. A víte, že možná jo? Už když jsme do té místnosti přišli, on tam seděl jak knedla se zkříženýma rukama na prsou a takovým zvláštním křivým úsměvem ,,já Vám teda ukážu".. Jo, už v tu chvíli jsem tušila, že nebyl úplně dobrý nápad tam chodit.

Výběrové řízení na dvě hodiny, jak pro ředitele. A to bylo jen první kolo. Ty úspěšné si ještě pozvou na kolo druhé. Mě už naštěstí ne. Není v té jejich společnosti něco špatně, když dělají takové výběrové řízení na brigádní pracovní poměr na pozici placenou osmdesáti korunami na hodinu? Mně to nepřijde úplně košer a jsem docela ráda, že mě nevybrali. Asi zkrátka nejsem člověk patřící do big family.

P.S.: Možná taky nebylo úplně dobré říkat, že za deset let bych se ráda viděla jako manažerka někde na vedoucím postu.

P.P.S.: A kdybych už Vám nenapsala, pravděpodobně mě za tento článek přepadlo komando žlutých triček a umlátilo mě papírovými krabicemi ve jménu Ingvarda Kamprada :p.

P.P.P.S.: Účelem tohoto článku není urážení nejmenovaných osob (ty lidi tam za to asi nemohli, spíš ta podivná filosofie firmy), ani záměrné pošpiňování společnosti Ikea. Článek je pouhým popisem osobní zkušenosti, nikoli cílenou negativní reklamou.

EDIT: Právě jsem se dozvěděla, že nejmenovaný hlavní výběrčí má matku i manželku celý život v domácnosti - tedy dvě důležité ženy v jeho životě jsou celý život v domácnosti. AHA. Už vím odkud vítr vane. Ó, bóže...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 18. září 2013 v 20:08 | Reagovat

Tak to je fakt děs. Jako nějakej blbej (hooodně blbej)vtip. Já bych ho vzala pod krkem, dovlekla k tomu bufetu, narazila ho na to pumpovátko na hořčici a pumpovlala a pumpovlala a pumpovlala a pumpovlala a pumpovlala...

2 christiiinka christiiinka | Web | 18. září 2013 v 20:09 | Reagovat

Páááni :D, zlatý pohovor do supermarketu (samozřejmě taky do toho nejvíc prosperujícího, rozvíjející schopnosti všeho a všech).

3 budurandit budurandit | Web | 18. září 2013 v 20:10 | Reagovat

[1]: Teď jsi mě dostala! :D :D :D Padám smíchy ze židle, páč ta představa mě baví. Bohužel (pro něj) se ten člověk choval namistrovaně a jako velkej pán, ale to je jeho boj :). Ať si tu svoji důležitost užije.

4 budurandit budurandit | Web | 18. září 2013 v 20:11 | Reagovat

[2]: Máš za sebou příjemnější zkušenost? Závidím! Mě tohle asi tak trochu odradilo na nějakou dobu zkoušet brigádu ve větších řetězcích..

5 the-eternal-sattva the-eternal-sattva | Web | 18. září 2013 v 21:33 | Reagovat

Všude je to stejné :D Hromada keců kvůli práci kterou prakticky zvládne i dobře vycvičená opice, natož student, který stojí o nějakou tu kačku navíc... :D Hlavně neříct křivého slova o dokonalé prosperující společnosti a její nejúžasnější filosofii na trhu... blá blá blá... A to hledám práci pořádně teprve dva týdny :D a už mi z toho brutáááálně hrabe :D

6 the-eternal-sattva the-eternal-sattva | Web | 18. září 2013 v 21:57 | Reagovat

Ten EDIT mě zabil :D hlavně netahat rodinné a osobní věci do práce :D

7 Beáta Beáta | Web | 18. září 2013 v 22:05 | Reagovat

[6]: Hele, mě to teď taky skoro zabilo. Stoupl mi tlak asi tak na 200. Ale konečně jsem pochopila, proč na mě ten člověk tak útočil. Měla jsem v té výběrové komisi známou a on prý prohlásil: ,,******vou? Tak tu vezmeme jedině přes moji mrtvolu!"  Haha. Tak ať si to místo nechá, rozhodně nemůžu říct, že flek v Ikei je můj životní cíl.. :p

8 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 18. září 2013 v 23:32 | Reagovat

Takový divadýlko kvůli pokladní a ještě k tomu brigádně? No to snad ne! Úplně to ve mně vřelo, když jsem to četla.. Po něčem takovém bych snad i odmítla přijít na další "pohovory", i kdybych tím nesmyslným výběrem prošla.. Zažila jsem různé nepříjemné věci ohledně brigád, ale tohle? Teď se bojím svých budoucích pohovorů, vážně..

9 n:v n:v | Web | 19. září 2013 v 12:06 | Reagovat

Nemám moc ve zvyku používat OMG, ale - OMG, OMG, OMG!

Jak už tu bylo zmíněno, tuhle práci zvládne po kraťoučkém proškolení naprosto každý, tak na co ztrácet čas zdlouhavými přijímacími řízeními? Navíc podobná psychicky náročná přijímací řízení se provádějí na manažerské posty nebo na vedoucí pozice. Nemám ten pocit, že by se člověk na kase nutně musel dokonale vyjadřovat, stačí pár naučených frází a je ruka v rukávě. Upřímně mi vždycky tahle fuckin' logic hne žlučí.

Ještě mě doráží, jak v obchodních centrech hledají prodavačky s minimálně tříletou praxí. Opět - PROČ?

10 mJ mJ | Web | 19. září 2013 v 13:43 | Reagovat

Cože, já šla na brigádu do obi a přijali mě způsobem, že jsem večer předtím zavolala jedný ženský a ta byla šťastná, protože neměla a sháněla lidi :D další den už jsem v oranžový vestě utírala regály a doplňovala cenovky :D Ikeu mám jako obchod ráda, ale vedení si někdy asi dost sedí na vedení :D (v obi to zas bylo: udělejte to takhle a takhle. -a proc? vzdyt je to nesmyls? -proste to tak vedeni chce.. a dalsi den sme to delala uplne naopak zejo :DD

Tak tohle je ale mocnej zážitek :D

11 Markéét Markéét | E-mail | Web | 19. září 2013 v 20:50 | Reagovat

Tvůj blog je úžasný :) Dostala jsem se sem přes blog dne a jsem fakt unešená !! Píšeš úžasné články :) Vždy to pobaví !!

12 Beáta Beáta | Web | 19. září 2013 v 22:01 | Reagovat

[8]: Neboj :). Pořád doufám (možná naivně :D), že Ikea je jediná, která to žene takhle do extrému..

[10]: Já Ikeu z hlediska zákazníka nijak neodsuzuju. Mají docela příjemný design u některých výrobků.. Ale ta jejich zaměstnanecká politika je prostě směšná, no..

[11]: Díky! Mě samotnou zařazení do blogu dne dost překvapilo, a to hlavně proto, že jsem si tento blog založila teprve před necelými dvěma týdny. Budu psát dál, jsem totiž ráda, že mám pro koho! :)

13 liliana liliana | 20. září 2013 v 14:20 | Reagovat

Nechtěla bych aby mě ne nezvaly. Je to trapné že tě asi jako jedinou nevzaly.

14 Smoke. Smoke. | Web | 20. září 2013 v 17:59 | Reagovat

[13]: Ehm.

Jinak k článku - celou dobu jsem se bavila, P.s.-ka mě rozesmála a edit rozsekal. Bravo a upřímnou soustrast.

15 Lenka Lenka | Web | 21. září 2013 v 0:09 | Reagovat

[3]: To jsem ráda, že komentář pobavil :D Jinak fajn barevné články ;)

16 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 22. září 2013 v 11:51 | Reagovat

Trochu mě mrzí, že nebude report z druhého kola :)

17 Beáta Beáta | Web | 22. září 2013 v 17:12 | Reagovat

[16]: Obávám se, že z druhého kola by mě vyvedla ochranka :)).

18 Annie Annie | Web | 26. září 2013 v 21:56 | Reagovat

Úplně se tam vidím sama, jelikož teď hledám práci a už jsem si dost vyzkoušela na výběrových řízeních, tak vím, jak se asi musíš cítit. Je to strašný! Na mém prvním pohovoru si pán hrál s mobilem, tak jsem byla trochu hustá a nedopadlo to... a když se mě na jednom zeptali, jak se připravuju, tak říkám, že si většinou zjistím informace o firmě a pozici, ale jinak improvizuju, slečna, se kterou jsem pohovor vedla protáhla xicht, přišla mi dost pitomoučká a pak mi popřála hodně štěstí na úřadu práce, protože jsem nebyla ochotná s ní chodit po městě a otravovat lidi. Hmm...svět je divnej, snad obě brzy někde uspějeme! ;)

19 userka userka | E-mail | Web | 9. července 2015 v 9:16 | Reagovat

Jéé, to je zajímavý a mohla by to i pomoct někomu, kdo tam bude teprve mířit a vyhledá si na netu info. Připadá mi, že si hrajou na něco, co je úplně zbytečný. Přeci jenom pokladní... to bez urážky zvládne každej.

20 Userka4 Userka4 | 23. července 2015 v 11:24 | Reagovat

Jak to tak čtu. . Jsi pěkně vypadla na bez jakýkoliv sebereflexe. Místo toho aby ses zaměřila na sebe hodnotíš ty druhe.  Hodně štěstí s rozrezavanim krabic někde v zázemí supermarketu u lisu. Tam ti snad nic vadit nebude. . Dobře že te nevzali.. kdyby mě mel v Ikea obsluhovat člověk s takovým smyslenim o zákaznících a o všem jako mas ty ,přišli by o zákazníka.  Dobře udělali,ze te nevzali

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama