Neumím randit

8. září 2013 v 21:59 | Beáta |  Proč nerandím
Je mi 21 let a prakticky nikdy jsem to nedělala. Neznamená to, že jsem ,,stará" panna, ani že jsem nikdy s nikým nechodila, ale jednoduše jsem na randění nikdy neměla čas. Nebyla příležitost lovit, hledat, zkoušet, ochutnávat... zkrátka nikdy jsem nezkusila randit.

První vážnější vztah jsem měla v patnácti, docela normální věk ne? (Mimochodem, tento věk je od té doby evidentně to jediné, co je v mém životě normální… I když normalita je diskutabilní a této diskusi je opravdu lepší se vyhnout. Takže zpět k tématu…) Ačkoli jsme se seznámili trochu netradičním způsobem (o tom později), nebyl to vůbec špatný vztah na to, že byl první, samozřejmě. Takový normální běžný vztah dvou lidí, kteří mají poprvé nějaký závazek vůči někomu jinému a znamená to pro jejich životy docela zásadní průlom (chápejte rodinné obědy/večeře, pocit skorodospělosti a očekávání velkých věcí v podobě vašeho poprvé). Jenže… Po půl roce jsem si začala připadat jako matka svého o dva roky staršího přítele. Vím, byl to ještě kluk, ale i kluci by už měli být schopni dělat nějaká rozhodnutí a umět sami plánovat. Pořád se jen ptal a čekal, než něco vymyslím, alespoň já měla ten pocit. Jsem svým způsobem vůdčí osobnost (částečně v naší partě přátel), ale ve vztahu očekávám, že se bude projevovat i muž. Očekávám jeho iniciativu, překvapení, i to, že se mnou někdy nebude souhlasit. Potřebuji harmonický, vášnivý a nestereotypní ,,dobrodružný" vztah. Umím být dost nespoutaná a mám potřebu být někým zkrocena (nejen v sexu, ale je fakt, že to si užívám nejvíc, přirozeně...). Přesně takové bylo mé druhé milostné vzplanutí (doslova).

Byli jsme spolu s mým nesmělým půl roku a najednou mi začal motat hlavu muzikant. Souhrou náhod jsem se dostala coby vokalistka do jedné rockové kapely (dnes mi to přijde směšné, protože jsem se tam moc neohřála, ale to si taky povíme jindy). Byly jsme tam s mou tehdejší kamarádkou přijaty jako osvěžení, mladá krev, ostatní spoluharcovníci totiž byli vážně tak trochu harcovníci o 1-2 generace starší. Zajiskřilo to. Zajiskřilo? Byl to ohňostroj… A tak jsem s mým o 26 let starším muzikantem cestou autem ze zkoušky přišla o panenství. A vzpomínám na to hezky, protože to bylo z lásky a trvalo to dalších pět let. Dnes je to pět a půl roku od toho večera, v červnu jsem se s ním tak nějak rozešla. Tak nějak ne úplně, protože ho stále miluju, ale vím, že náš vztah nemá budoucnost (ostatně ji neměl nikdy a já nikdy netvrdila, že ji má). Nemůžu ho úplně vymazat ze svého života, a tak se tváříme, že jsme přátelé. Nedávno jsme spolu přátelsky jeli na výlet do Mikulova a strávili tam spolu dokonalou noc. Přátelství s benefity? Blbost. Takové přátelství neexistuje. Jen jsme si prostě po dlouhé době potřebovali zažít něco hezkého, něco co nám vážně jde.

Je to tak. Neumím randit a jsem single (nesnáším to slovo, ale ,,sama" zní fakt divně). Nikdy jsem to v pravém slova smyslu nedělala a teď bych měla začít? Někdy si říkám, že jsem na takový začátek stará. Ale to je taky blbost.

ZAČNU RANDIT!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 D. D. | 18. září 2013 v 9:51 | Reagovat

:-D Zajímavý... a originální (blog i článek)! :))

2 Maggie Maggie | Web | 18. září 2013 v 16:13 | Reagovat

A tím o 26 let starším přítelem jsme na tom stejně, jen ten můj je o 24 a jsme spolu už od mých 15ti.. takže už skoro dva roky ;) Jinak moc zajímavý článek :)

3 the-eternal-sattva the-eternal-sattva | Web | 18. září 2013 v 16:33 | Reagovat

Slečno, zamilovala jsem si tvůj styl psaní. Vážně. A během čtení tohohle článku to v mé hlavě bylo jen samé ano, ano, ano!!! :D Taky jsem měla staršího chlapa, taky ten vztah nějaký ten rok tval, taky s ním už nejsem, ale taky ho (pravděpodobně - kdo se v tom má vyznat!) stále miluju. Ale ten vztah taky neměl budoucnost... Však to znáš jak vidím :)
Souhlasím s tebou úplně ve všem :D (Což se mi, řeknu ti, často nestává. Nesnáším totiž lidi... nebo mám nějakou jinou divnou nemoc nebo tak něco :D) Hlavně nepřestávej psát, mám nový oblíbený blog! :)

4 photographer-bianca photographer-bianca | Web | 18. září 2013 v 18:33 | Reagovat

Musím souhlasit. S komentářem nademnou, také jsem si zamilovala tvůj styl psaní a obdivuji tě, nevím proč, ale obdivuji, máš zajímavý smysl pro humor a no prostě jsi boží. :-D

5 Beáta Beáta | Web | 18. září 2013 v 18:34 | Reagovat

[2]: Přeju hodně štěstí a málo negativních reakcí na ten věkový rozdíl.. Je to boj. Nechci Tě nijak odrazovat, ale vážně to není jednoduchý ;).

[3]: :) to je krásná reakce, díky! Člověk se tu pár dní neobjeví a hend tolik komentářů všude. Opravdu jsem to nečekala. Pozitivní ale je, že mě to bude nutit psát dál. Je to pro mě skvělý ventil. A teď už mám pro koho psát, to je super! :D

6 Beáta Beáta | Web | 18. září 2013 v 18:35 | Reagovat

[4]: Říkají mi, že jsem sarkastická. A mají tak trochu pravdu. Pořád mi ale sarkasmus přijde lepší než totální pesimismus. Díky! :)

7 Šárík and Lusík Šárík and Lusík | Web | 18. září 2013 v 18:41 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek :)

8 hedd hedd | Web | 21. září 2013 v 16:41 | Reagovat

Supr článek!

9 Lizzie Lizzie | E-mail | Web | 24. září 2013 v 22:43 | Reagovat

Suprově napsaný :) Přesně takové texty člověk musí dočíst do konce :)
Trochu mě připomínáš mě samotnou...

10 userka userka | E-mail | Web | 9. července 2015 v 8:46 | Reagovat

Miloš mě sem poslal, že to býval pěknej blog, ale už bohužel nepíšeš. Škoda. První článek fakt zaujal a jdu číst dál ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama