Prosinec 2013

Umřela jsem, ale můj blog bude žít

6. prosince 2013 v 23:07 | Beáta |  Proč nerandím
Bez úvodu, bez konce.

Nechtěla jsem, aby můj blog byl depresivním deníčkem člověka v nepříjemné životní situaci. Okolí mě vnímá jako poměrn veselou bytost, troufám si říct, že mám důvěru spousty lidí, kteří si ke mně chodí pro pozitivní optimistickou radu, zatímco mi pláčí na rameni. Jenže i přes mé na venek velmi optimistické já (v nejbližším kruhu přátel optimistické a značně sarkastické já) je nutno připustit si, že i já pláču. Ano, pláču a hodně. Rozvádějí se mi rodiče. Nedá se nic dělat, to se stává a já, jakožto mírně pragmatické dítě, s tím už asi pět let počítám. Nicméně.. Můžete to mít v hlavě srovnaný, jak chcete. Může Vám být naprosto jasné, že když to ve vztahu přestane fungovat, je více než v pořádku, když se manželský pár rozvede. ALE... i přes Vaši pragmatičnost a smířenost Vás budou v průběhu takových chvil nesnesitelně bolet všechny ty hádky, lži, křivdy, bolesti a (nedej, bože) případně i ,,akce vzájemného fyzického napádání". Pokud tomu nemáte jak uhnout, tedy v případě, že stále sdílíte společnou domácnost s Vašimi stvořiteli, pláči se nevyhnete. A pokud jste nuceni je hlídat jako malé děti, aby se nepozabíjeli.. Obrázek si jistě uděláte sami. Je to vyčerpávající a zraňující.

Stejně tak se nevyhnete svým vlastním (trapným lidským povzdechům, kdy si připadáte ,,tak sami", protože ,,nikoho nemáte" a zrovna nutně potřebujete s někým sdílet Vaše životní žaly a boly. Přesně v těchto chvílích (po tříměsíční sexuální absenci) potřebujete někoho, kdo Vás alespoň pro ten okamžik bude milovat a zažijete s ním dokonalý sex, při němž zapomenete na všechno, co Vám aktuálně otravuje život (ano, aspoň na těch 10, 15, 120 minut.. jak je libo). Ale protože nedokážete být tak zhýrale povrchní a neskočíte do postele jen tak s kdekým, utápíte se v slzách, připadáte si tragicky a téměř s hysterickou intenzitou myslíte na ten nejdokonalější sex, který jste zažívali se svým bývalým (co ho stále milujete), se kterým jste se Vy sami rozešli. Může Vás uklidňovat jen to, že myšlenky na hezkou minulost bývají ve Vaší mysli značně přikrášlené, takže to třeba vůbec nebylo tak magické a dechberoucí. Horší však je, když jste o tom naprosto přesvědčeni. A to já jsem.) Jste sami, potřebujte sex a nechcete klesnout opět na úroveň ,,mám sex s bývalým, ale nic jiného spolu nemáme". Víte, že by to stejně nebyla pravda. Aha. Príma čas.

Do toho všeho zjišťujete, že Vaše na první pohled krásná, skvělá, úžásná bakalářka je naprosto na nic a je nadlidským úkonem nalézt k ní dostatek relevantních materiálů. Taky zjistíte, že možná bude nad Vaše síly dostat se na další obor, který je sice skvělý a perspektivní, ale také zatraceně těžký a navíc ani není tak úplně Vaším snem, poněvadž jste chtěli s Vaším studiem pokračovat na oboru, který jen tak náhodou momentálně zrušili.. Ale Vy se tam prostě dostat chcete, protože toužíte po tom, aby ,,z Vás něco bylo". Teoreticky Vás čeká 3 - 5 let mučení ve formě učení, bude to fuška, ale Vy to zodpovědně chcete a jde Vám o to, že to možná nevyjde. Divný.

Někdy je život zkrátka úplně na hovno. Přesně víte, co máte dělat, jak to máte dělat a jak by to mělo vypadat, ale ono je všechno úplně jinak. Já ale budu bojovat, i když mě občas napadne, že ,,když škočím pod ten autobus/kamión, co jede zrovna naproti, mohlo by to být pak lepší".. I přes to nechci být ten slaboch, co to vzdá. Chci být člověk silný, který všechny ty s*ačky, co mu život nadělil, zkrátka ustál a jednoho dne si řeknu: ,,jo, stálo to za to." A já si chci myslet, že to tak bude.
Budu si to myslet.
Vaše Bea, ta co naivně tvrdí, že to zvládne se svým sarkasmem, ke kterému se snad s příštím článkem vrátí...