Ukaž mi svou sbírku motýlů...

13. ledna 2014 v 21:21 | Beáta |  Randím
Tak jo, přeskočme pár ranďátek a pojďme na věc. Po měsíci plném roztomilých setkání (nesnáším roztomilé věci.. vůbec nejvíc nesnáším, když jsem rozotomilá já) jsem se jala pozvat pana Há k nám domů na kávu. Ne, mýlíte se. Žádné velké oficiální představování rodičům nebude, setkání to bude dopolední, při dobré džezvové kávě. Přemýšlím kolik mám doma motýlů. Cože?! Já nemám motýly! (zděšení) Mám jen jeden takový šátek posetý spoustou malých motýlků, kterým se dají zakrýt oči nebo zavázat ruce.. Taková je moje sbírka motýlů. Myslím však, že zítra bude ležet ve skříni. Pan Há je totiž opatrný. Stále nevím, jestli je to jen počáteční opatrnost nebo to souvisí s tou jeho romantikou (zkuste jít na sarkastickou, ironickou zkušenostmi zlomenou a zkaženou holku s romantikou.. cha, velmi pravděpodobně budete dlouho spávat sami).

Totiž k té romantice.. Představte si, že se setkáte s někým, kdo studuje technický obor, a projeví zájem o návštěvu galerie. Naprosto sám bez mé přechozí invence. Jo! Byla jsem z toho opravdu celá nakřivo (a myslím to dobře). Přiznávám, že mě to dostává. Dokonce mě rád poslouchá, když mluvím o umění (nebo se tak alespoň tváří a dokonce sám vznáší dotazy). Tak jsme šli na výstavu tvorby Jaromíra Funkeho. Šlo o komentovanou prohlídku, což jsem s radostí uvítala s vidinou toho, že nebudu muset mluvit já..

Nějak jsme se při přesouvání do dalších místností dostali k romantismu a romantice (aneb slovíčkaříme rádi).
,,Romantismus je hrozný umělecký směr.. To je samá nešťastná láska, jedinec proti společnosti, odvržený hrdina, ,,stromy nebo milenci před bouří".. Vadí mi to." lehce zaskočen na mě kouká a zpracovává informaci.
,,Počkej.. jako.. takže ani žádná romantika?" Napadá mě: ,,romantika je pro děcka", což je obdoba hlášky Bolka Polívky z Pelíšků - ,,šukání je pro děcka". Nicméně, měla bych být ještě chvíli slušné děvče...
,,Jak se to vezme.. Asi spíš ne. Chce to trošku adrenalinu, nemyslíš?" občas se umím i záhadně usmát, provokovat pohledem a pak ho zase rychle odvrátit. Vlastně to dělám docela často a dost mě to baví.

Nevím, jestli ho děsím nebo jestli se mu to líbí. Nejsem zvyklá na šíleně romantická gesta (nutno však přiznat, že když se k Vám někdo nakloní a řekne Vám do očí, že krásně voníte a že Vás cítí všude.. ehm.. jo, dobrý). Někdy ale potřebuju, aby si prostě vzal, co chce a jak to chce. Aby zkrotil moji divokost. Aby mě měl. (jasně, v mezích toho, že mi to není proti srsti.. vždyť to znáte). Zase cítit, jak mě někdo tak moc miluje, jak mě tiskne, jak chvíli nemohu samou rozkoší ani dýchat.. Mám pocit, že má strach na mě sáhnout. To nevydržím! Zároveň nechci být hned na začátku tou, co po něm skočí. (no, jo.. klasický ženský big problem)

Co když to tak zůstane? A co když nebudeme chtít přestat? (samozřejmě je lepší ta druhá varianta, trápné přemýšlet o tom..) Je káva a film dobrou záminkou pro první společný sex? Jaký bude? Chci se zbláznit.. A přitom mi stále není jasné, co k němu cítím. Potřebuju to vědět, když s ním budu spát?

Budeme spolu spát?

Jak jde o sex, opouští mě i ten můj sarkasmus.. a to je zlé... Už zítra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 9. července 2015 v 14:42 | Reagovat

To chápu, taky mám ráda muže, kteří po tobě prostě skočí. Bránit se můžu vždycky, ale někdy je hezčí nechat to plynout. A jak to dopadlo? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama